Jana Počtová

Jana Počtová studovala na Filozofické fakultě Katedru teorie a dějin dramatických umění a poté přešla na Filmovou a televizní akademii Múzických umění na Katedru dokumentární tvorby. Během studií absolvovala i zahraniční stáž v Paříži na Université Paris 8.

Spolupracovala s nadací „Člověk v tísni“, na projektu o dcerách politických vězňů „Dcery 50. let“ a dlouhodobě pracovala na projektu Česko‐Německého fondu budoucnosti „Živá paměť“ pro německou vládu, kde sbírala výpovědi lidí nuceně nasazených za 2. svět. války a lidí, kteří přežili koncentrační tábory. S Českou televizí spolupracovala např. na cyklech: Příběhy slavných, Cestománie, Na cestě, Generace 0, Vesnicopis, GEN, Rodina je nejvíc a je třeba i autorkou cyklu Filantrop.

Z její vlastní autorské tvorby je možné jmenovat např. filmy „Eshq“ (dokumentární film z Afghánistánu, portrét 4 žen týkající se tématu lásky, partnerských vztahů, kulturních odlišností. (Film byl uveden na mnoha festivalech a získal několik ocenění.) Prvního většího ohlasu došel její celovečerní dokumentární film Generace Singles (2011), kde reflektovala svobodné a nezávislé lidi, kteří nemají potřebu se realizovat v páru. V roce 2011 se stal tento film 2. nejúspěšnějším dokumentem roku, obdržel Cenu spolku kinařů, cenu na festivalu Finále Plzeň a účastnil se také řady zahraničních festivalů. Další ohlas přinesl i celovečerní dokumentární film Nerodič, který reflektuje rodičovství a partnerství dneška. Film získal např. hlavní cenu na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jeden svět za nejlepší český dokument. V roce 2020 natočila i distribučně velmi úspěšný dokument K2 vlastní cestou, o první české horolezkyni na nejnebezpečnější hoře světa K2 (zvláštní uznání na festivalu v polském Lagowě, hlavní cenu na mezinárodním festivalu outdorových filmů, festival SportFilm atd.). Z posledních let můžeme jmenovat např. film Tornádo – rok poté (2022) o přírodní katastrofě na jihu Moravy, či její poslední distribuční film Šťastně až na věky (2023), který získal cenu diváků a studentské poroty na MFF dokumentárních filmů v Jihlavě, ve kterém sleduje proměňující se modely nestandartních partnerských vztahů.

CO PRO VÁS ZNAMENÁ HOJNOST?

Hojnost je opakem nedostatku a tím myslím většina z nás v západní civilizaci netrpí. Ve zbytku světa je to už jiná otázka. Máme relativní svobodu, dostupnou lékařskou péči, jakž takž fungující sociální systém. Základní stavební kameny jsou tedy dobře postavené, ale jestli si na nich někdo postaví vilu se třemi ložnicemi nebo dřevěný domek je už na každém z nás. V životě povětšinou vždycky něco chybí a toho, co přebývá, máme tendence si nevšímat. Záleží na každém z nás, jak moc si dovolíme (či jak moc umíme) cítit se v životě obdarovaní.

KDYBYSTE NEBYLA, KÝM JSTE NYNÍ, KDE BYSTE BYLA?

Povětšinou se otázkami „co by bylo kdyby“ moc nezaobírám. Nikam to nevede a když si zpětně zrekapituluji, kde jsem a co jsem kvůli tomu musela projít, tak jsem ráda, že je ta cesta už zčásti za mnou. A kdyby se změnila jen nepatrná část, kdo ví, kam by mě to zavedlo. Snažím se být vděčná.