Spisovatelka

Narodila jsem se v r. 1957 Anně a Pavlovi Kohoutovým. Po základní škole jsem nejprve navštěvovala dvouletou ekonomickou, v pololetí se mi podařilo přestoupit na Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici (Praha). Maturovala jsem v r. 1976. Předtím marné pokusy o přijetí na DAMU (herectví). Následovalo roční abiturientské studium na jazykové škole, zakončené státní zkouškou z angličtiny. Podpis Charty 77 a účast na projektu disidentského Bytového divadla – Living room theater – Play Macbeth. Pracovala jsem jako uklízečka, balička, pošťačka, domovnice… První krátké manželství, účast na jazz-dance představení, zpívání v židovském souboru Mišpacha. V roce 1985 jsem se vdala za ing. Jiřího Boučka. V r. 1988 jsme adoptovali prvního syna, v r. 1989 druhého.Třetí syn se nám narodil v r. 1991. 9. listopadu 2016 mi byl přiznán status účastníka odboje a odporu proti komunismu.

Dílo: http://www.terezabouckova.cz

„Co tě nezabije, to tě posílí.“

Rozhovor s Terezou Boučkovou:

Kdo Vás osobně v životě nejvíce inspiroval? Nejvíc asi maminka.

Proč je nutné pracovat na svém osobním rozvoji? Nepracovat na svém osobním rozvoji znamená nehledat, nevyvíjet se, stárnout, hloupnout. Pracovat na sobě sice nezaručí, že se nám nic z výše jmenovaného nemůže stát, ale… Je tu jistá naděje.

Máte vlastní zkušenost se slaďováním práce a rodiny? Spisovatelství se vykonává doma, takže spisovatelka vlastně nic nedělá a může se plně věnovat výchově dětí, opečovávání manžela, údržbě domu, auta, kola a tak dále, a tak podobně. I z toho se dá ale vytěžit veselé téma k fejetonu (v mém případě fejeton Jen tak si trochu shnít).

Co byste přála ženám, aby si z festivalu VŠEM ŽENÁM odnesly? Radost.

Jaké je Vaše osobní motto?  Co tě nezabije, to tě posílí. I když  byly doby, kdy jsem s tím naprosto nesouhlasila. Čas ale ukázal, že to fakt platí.